pátek 22. května 2015

Dialog květen 2015


Důstojně jsme si připomněli vítězství Rudé armády nad fašismem!
 
Projev J. V. Stalina k lidu 9. května 1945 v Moskvě
Soudruzi a soudružky! Spoluobčané a spoluobčanky!
Nadešel veliký den vítězství nad Německem. Fašistické Německo, sražené na kolena Rudou armádou a vojsky našich spojenců, uznalo svoji porážku a ohlásilo, že bezvýhradně kapituluje.
7. května byl podepsán v Remeši předběžný protokol o kapitulaci. 8. května v Berlíně podepsali zástupci německého vrchního velení za přítomnosti zástupců nejvyššího velení spojeneckých vojsk a nejvyššího velení sovětských vojsk definitivní protokol o kapitulaci, jehož provádění začalo 8. května ve 24 hodin.

Ježto známe zvlčilou záludnost vládců Německa, považujících smlouvy a dohody za kus papíru, nemáme důvodů jim věřit na slovo. Od dnešního rána však německá vojska, plníce kapitulační akt, začala hromadně skládat zbraně a vzdávat se do zajetí našim vojskům. To již není kus papíru. To je - skutečná kapitulace německých branných sil. Jedna skupina německých vojsk v prostoru Československa se sice dosud zdráhá splnit podmínky kapitulace. Doufám však, že Rudé armádě se podaří přivésti ji k rozumu.
Nyní můžeme plným právem prohlásit, že nadešel historický den konečného rozdrcení Německa, den velikého vítězství našeho lidu nad německým imperialismem.
Veliké oběti, které jsme přinesli pro svobodu a nezávislost naší vlasti, nesčíslná strádání a utrpení, jež musil náš lid snášeti za války, usilovná práce v zázemí a na frontě pro otčinu nebyla vynaložena nadarmo a byla korunována úplným vítězstvím nad nepřítelem. Odvěký boj slovanských národů o existenci a nezávislost skončil vítězstvím nad německými uchvatiteli a nad německou tyranií.
Od nynějška bude nad Evropou vlát veliký prapor svobody národů a míru mezi národy.
Před třemi lety prohlásil Hitler veřejně, že jeho plánem je - rozčlenit Sovětský svaz a odtrhnout od něho Kavkaz, Ukrajinu, Bělorusko, Baltské země a jiné oblasti. Řekl přímo: „Zničím Rusko, aby se již nikdy nemohlo pozvednout.“ To bylo před třemi roky. Šíleným Hitlerovým záměrům však nebylo souzeno, aby se splnily - průběh války je obrátil vniveč. Ve skutečnosti se stalo něco zcela opačného, než to, o čem fantazírovali hitlerovci: Německo je poraženo na hlavu. Německá vojska kapitulují. Sovětský svaz slaví vítězství, ač nehodlá Německo ani rozčleňovat, ani je zničit.
Soudruzi! Veliká vlastenecká válka skončila naším naprostým vítězstvím. Období války v Evropě je skončeno. Započalo období pokojného vývoje.
Blahopřeji vám k vítězství, drazí spoluobčané a spoluobčanky!
Sláva naší hrdinské Rudé armádě, která uhájila nezávislost naší vlasti a vydobyla vítězství nad nepřítelem!
Sláva našemu velikému lidu, lidu-vítězi!
Věčná sláva hrdinům, kteří padli v bojích proti nepříteli a obětovali svůj život za svobodu a štěstí našeho lidu.
 
Rudá armáda
Vilém Závada
Když do Prahy rudá vojska vjela
a na Letné doduněla děla,
tu sovětští vojáci,
tankisté i pěšáci
na garmošku zahráli.
Na garmošku, na garmošku zahráli,
všichni jsme se sbíhali,
tancovali, tancovali, zpívali.
 
Po válce se domů navrátili,
uchopili kladiva a pily,
a zas večer po práci
kolchozníci, kováci
na garmošku, na garmošku hrávají.
 
Mír s Rudou armádou uhájíme,
my život šťastnější vystavíme.
Pak ti slavní vojáci,
gardisté a kozáci
na garmošku, na garmošku zahrají.
Na garmošku budou hrát,
všichni budem tancovat,
Tancovat a veselit se, radovat!
 
BILANCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
Druhá světová válka skončila v září 1945 bezpodmínečnou kapitulací militaristického Japonska. Šest let trval krvavý zápas, do něhož byla vtažena značná část obyvatelstva na světě.
Druhá světová válka byla nejničivější válečnou smrští v dějinách lidstva, jež způsobila obrovské otřesy a vyžádala si nesmírné oběti. Zachvátila Evropu, Asii, Afriku a Oceánii – obrovské prostory o celkové rozloze 22 000 000 km2. Strhla do svého víru 1 miliardu 700 milionů lidí, tj. přes tři čtvrtiny veškerého obyvatelstva na světě. Přehnala se přes území 40 států. Ve zbrani stálo 110 milionů lidí, tj. o 40 milionů více než v první světové válce. Nelze přesně vyčíslit ani materiální škody způsobené válkou, ani prostředky, jež si vyžádalo vedení války. Stejně tak nelze přesně stanovit počet jejích lidských obětí. Jsou známy jen přibližné údaje – zahynulo asi 50 milionů lidí, tj. pětkrát více než v letech první světové války (1914-1918). Prostředky vydané na její vedení a válečné škody dosáhly astronomické částky 4 trilionů dolarů.
Hlavní úlohu při porážce fašistických agresorů sehrál Sovětský svaz a jeho Rudá armáda! Velká vlastenecká válka, jež se stala nejdůležitějším úsekem druhé světové války, měla rozhodující vliv na průběh událostí v celém světě. Sovětsko-německá fronta byla téměř čtyři roky hlavní frontou druhé světové války.
Za porážku fašistického Německa zaplatil Sovětský svaz tak obrovskými ztrátami na lidských životech, jaké neutrpěla žádná z válčících zemí. Celkem zahynulo 26 452 000 lidí, z toho nejméně polovinu představuje civilní obyvatelstvo. SSSR utrpěl také největší hmotné škody. Hitlerovci rozbořili na sovětském území 1 710 měst a osad, vypálili a zničili přes 70 000 vesnic, asi 32 000 průmyslových podniků a 65 000 km železničních tratí, vyloupili 98 000 kolchozů, 1 876 sovchozů, 2 900 strojně traktorových stanic. Celkové škody způsobené druhou světovou válkou v evropských zemích dosáhly částky 260 miliard dolarů, z toho 128 miliard dolarů (679 miliard rublů) připadlo na Sovětský svaz. Válečné výdaje SSSR dosáhly částky 357 miliard dolarů. Druhá světová válka tedy stála Sovětský svaz obrovskou částku 485 miliard, což je mnohem více než válečné výdaje USA, Velké Británie a Francie dohromady.
 
* * * * *
V kapitalistických médiích, v pracích buržoazních historiků – žel včetně ČR – slyšíme a čteme nehorázné lži! Jejich snahou je zfalšovat dějiny druhé světové války, zkreslit pravdu o fašismu i o celé historii poválečného světového revolučního vývoje. A proč tomu tak je? Historická fakta a poučení jsou totiž v rozporu s jejími zájmy!
Ano, účelové falšování dějin druhé světové války není nic nového. Začínalo už v průběhu válečných událostí. Po jejím skončení nabylo na intenzitě. Zejména po rozpadu antihitlerovské koalice, se vznikem „studené války“ a samozřejmě s tragickým vývojem v současnosti, především na Ukrajině!
 

DÍLČÍ PŘEHLED ZTRÁT VE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE:
 
SSSR 26 452 000, Německo 13 000 000, Polsko 6 000 000, Francie 1 706 000, Jugoslávie 1 700 000, Řecko 550 000, Itálie 500 000, USA 405 000, Velká Británie 380 000, Československo 364 000, Holandsko 200 000, Belgie 90 000, Kanada 40 000, Albánie 30 000, Norsko 8 600.
 
Nemalé lidské ztráty utrpěly i jiné národy:        
Čína 10 000 000, Japonsko 2 500 000, Indie 720 000, Austrálie 12 000, Nový Zéland 10 000, Jihoafrická unie 6 000.                
V jednotlivých zemích zahynulo rudoarmějců:
PLR 600 000, ČSR 145 000, MLR 140 000, NDR 102 000, RSR 69 000.
       

VDĚKU NEBUDE NIKDY DOST!
(Viz Dějiny druhé světové války 1939-1945, sv. XII, Praha, Naše vojsko 1984, s. 146, Dějiny světa, sv. 10, Praha, nakladatelství Svoboda, 1968, s. 577-581).
 
Rudá armáda přinesla ve druhé světové válce nesmírné oběti a rozhodujícím podílem pomohla zbavit svět hrůz fašismu a zachránit hitlerovci ohroženou civilizaci. Proto si právě v těchto dnech s hlubokou úctou a vděčností připomínáme dny našeho osvobození, hrdinství a obětavost těch, kteří za naši svobodu položili své životy.
Milióny těchto obětí – především rudoarmějců - se nedají srovnat ani s oběťmi holocaustu, ani s oběťmi Američanů, prostě s nikým, s ničím!
- Do pražské operace bylo nasazeno 180 divizí, v nichž bylo soustředěno 2 000 000 sovětských, československých, rumunských a polských vojáků vyzbrojených nejmodernější technikou.
(Jen Schörnerova armáda tehdy čítala necelý milion vojáků. Disponovala asi 9 400 děly a minomety, 2 400 tanky a měla přes 1 000 letadel.)
- Pražané postavili v ulicích svého milovaného města na 1 600 barikád, na nichž bojovaly tisíce mužů a žen.
- Osvobozování naší vlasti skončilo 12. května 1945.
- Bojů o ČSR se zúčastnili mj. velitelé: G. K. Žukov, I. S. Koněv, R. J. Malinovskij, A. A. Grečko, I. I. Jakubovskij, A. I. Jeremenko, D. D. Leljušenko, K. I. Moskalenko, P. S. Rybalko, M. V. Zacharov, L. I. Brežněv.
 
I 70 let po skončení druhé světové války se reakční kruhy imperialistických států nechtějí smířit s nezvratnou skutečností, že na porážce fašistického Německa a jeho spojenců se rozhodujícím způsobem podílel Sovětský svaz a tak dokázal nepřemožitelnou sílu socialistického zřízení. Buržoazní historiografie se propůjčuje ke zkreslování průběhu a významu válečných událostí s cílem snížit úlohu SSSR při rozdrcení německého fašismu a japonského militarismu (viz výše). Je proto třeba trvale kriticky analyzovat díla buržoazních historiků a odhalovat tak jejich neobjektivní přístup k hodnocení historických událostí a poplatnost třídním zájmům vládnoucí buržoazie. Na konkrétních faktech dokazovat, že to byl Sovětský svaz a jeho Rudá armáda, kdo nesl hlavní tíhu války a měl také rozhodující zásluhu na jejím vítězném ukončení.
Imperialismus je dějinami odsouzen k zániku. Je však stále schopen jakéhokoli zločinu. Je dokonce ochoten ohrozit samu existenci lidstva. Proto povinností všech mírumilovných, pokrokových a skutečně demokratických sil v celém světě, je vystupňovat rázný odpor proti imperialistickým akcím – nechť jsou podnikány v jakékoli oblasti – a vyloučit tak tuto strašlivou perspektivu! (pj)
 
NIKDO NESMÍ BÝT ZAPOMENUT,
NIC NESMÍ BÝT ZAPOMENUTO!
70. výročí vítězství Rudé armády nad fašismem (4.)
 
Vítězství nad hitlerovským fašismem otevřelo cestu k novému životu
9. května 2015 si ti, kteří neztratili historickou paměť, vzpomněli 70. výročí vítězství nad německým fašismem a osvobození Československa hrdinnou Rudou armádou. Vzpomněli na všechny bojovníky a hrdiny, kteří se na tomto vítězství ve jménu života v míru podíleli. Proto nesmí být nikdo zapomenut a nic nesmí být zapomenuto. Snaha padělatelů dějin změnit den osvobození ČSR z 9. května na 8. května 1945 je marná. Věříme, že i většina národa a příští generace nikdy nezapomenou, že skutečnou svobodu českému a slovenskému národu přinesla Rudá armáda 9. května 1945.
Na počátku této historické lži o osvobození je návrh M. Zemana, který jako sociálnědemokratický poslanec navrhl Federálnímu parlamentu po kontrarevoluci v roce 1989 změnit oslavu osvobození z 9. května na 8. května 1945. Tato změna dlouhodobě slouží ke znevážení úlohy Sovětského svazu a Rudé armády ve druhé světové válce a osvobození Československa. Reakce současně neustále živí pochybnosti o tom, kdo vlastně osvobodil Prahu. Podle jedněch to byli zrádní vlasovci, podle jiných se Praha osvobodila sama.
 
Lidé musí znát pravdu
Proto je nezbytné ukazovat zejména mladé generaci skutečnou pravdu, že o záchraně lidské civilizace a našem osvobození rozhodla Rudá armáda v bitvě o Moskvu, Stalingrad, u Kurska, v bitvě o Berlín, kde byla o půlnoci z 8. na 9. května 1945 - za účasti maršála G. K. Žukova a zástupců armád USA, Velké Británie a Francie - podepsána bezpodmínečná kapitulace hitlerovského Německa. Při tom je třeba zdůraznit, že hlavní odpovědnost za obrovské oběti druhé světové války má spolu s hitlerovským Německem mezinárodní, zejména americký, anglický, francouzský kapitál, který ve 30. letech minulého století plně podporoval hitlerovský fašismus v přípravě na válku proti první zemi socialismu – Sovětskému svazu.
O tom, kdo nesl největší tíhu při záchraně lidstva, svědčí ztráty životů, materiálních a kulturních hodnot způsobených hitlerovským fašismem. Celkové ztráty na frontách, v hitlerovských koncentračních táborech a v zázemí překročily 50 milionů životů. Z toho ztratil Sovětský svaz téměř 27 milionů občanů, USA 405 000, Velká Británie 380 000, Francie 1 706 000 a ČSR 360 000 (z toho bylo 25 000 komunistů). Hitlerovský fašismus a druhá světová válka způsobila všem zemím nesmírné utrpení a škodu. Nesmíme nikdy zapomenout, že největší lidské, materiální a kulturní ztráty, jak vyplývá z faktů, přinesl Sovětský svaz, který měl rozhodující podíl na porážce hitlerovského fašismu a na záchraně lidské civilizace.
 
Přišli včas
Pokud jde o osvobození Československa, je nutné zdůraznit, že se ve středočeské kotlině (Praha a okolí) v květnu 1945 nacházela odpočatá, po zuby ozbrojená téměř milionová Schörnerova armáda. Tyto zfanatizované jednotky byla schopna vojensky zvládnout jen Rudá armáda, která zde měla pod velením maršála I. S. Koněva a R. I. Malinovského 1 770 000 vojáků a příslušnou vojenskou techniku. Kromě toho bojovalo 130 000 rumunských a 69 000 polských a 48 400 československých vojáků. Naproti tomu Američané měli v české operaci jen 150 000 mužů.
Tyto vojenské faktory, spolu s povstáním českého národa byly rozhodující. S vítězným postupem Rudé armády sílil revoluční boj českého lidu proti německým okupantům. Ve městech a vesnicích vznikaly revoluční národní výbory. Velice záleželo na tom, kdo bude hlavní silou v národnědemokratické revoluci, kdo se ujme moci v osvobozené republice. Právě zde sehrál významnou úlohu Košický vládní program, vlastenecké síly národa a zejména poctivá politická práce komunistů, kteří se orientovali zejména na dělníky, rolníky, pokrokovou inteligenci a mládež a připravovali povstání jako široké národní hnutí. 1. května 1945 došlo k povstání v Přerově, 2. a 3. května v Nymburce, v Semilech, Turnově, v Rakovníku, Kladně a v dalších městech a vesnicích zpravidla v koordinaci s partyzánským hnutím.
Centrem povstání se 5. května 1945 stala Praha. Odvaha, iniciativa a nezměrná obětavost, byly základní vlastností většiny lidových bojovníků. Praze v té době hrozilo smrtelné nebezpečí. Polní maršál Schörner vydal hned 5. května hitlerovské armádě rozkaz, aby povstání v Praze a dalších místech bylo za každou cenu zlikvidováno, aby se Praha dostala zpět do německých rukou. O situaci byl informován J. V. Stalin, který po dohodě s generálním štábem vydal rozkaz, aby vojska maršála I. S. Koněva zahájila pražskou operaci místo 7. 5. již 6. 5. ve 12 h (viz Štemenko, S. M.: Generální štáb za války II., s. 381).
Náš lid nikdy nezapomene, že jedinou nadějí v této době, kdy hrozilo, že hitlerovci utopí povstání v krvi, byla Rudá armáda. Do 11. května 1945 zničila sovětská vojska ve středních Čechách velká uskupení Němců a zajala 859 000 německých vojáků a důstojníků, včetně 60 generálů. Byla to jedna z největších operací Rudé armády v Evropě. Zúčastnila se jí také polská a rumunská armáda a 1. československý armádní sbor.
V pražské operaci ztratila Rudá armáda více než 8 000 padlých a 28 000 raněných. V povstalecké Praze padlo dále 1 693 Čechů a dalších 663 bojovníků jiných národností, zraněno bylo 2 928 lidí. V dalších českých městech a vesnicích bylo 8 000 obětí na životech. Prostí lidé, osvobozené národy, všichni, kdo přežili hrůzy války a fašismu, se s obrovskými nadějemi dívali do budoucna a nikdy nezapomenou, z jakých obětí se jejich svoboda zrodila.
 
* * * * *
70. výročí vítězství nad hitlerovským fašismem vyzývá celý pokrokový svět, aby s mnohem větší energií odhaloval pravdu o příčinách a průběhu druhé světové války a poválečném tažení amerického a německého imperialismu proti socialismu a společenskému pokroku ve světě. Lidstvo se musí bránit. Musí znova vytvořit jednotnou lidovou frontu proti nastupujícímu fašismu. V tom spočívá velká internacionální odpovědnost komunistů a pokrokových sil celého světa. Masové zločiny spáchané světovým, zejména americkým imperialismem v Severní Koreji, ve Vietnamu, 150 válek ve světě od roku 1945 a agrese v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku a současné rozněcování světového válečného požáru na Ukrajině, varují celý pokrokový svět!
Trvale platí výzva J. V. Stalina: „Mír bude zachován a upevněn, vezmou-li národy věc zachování míru do svých rukou a budou-li ji hájit do konce. Válka se může stát nevyhnutelnou, jestliže se podněcovatelům války podaří opříst sítí lží lidové masy, oklamat je a zavléci do nové světové války.“
Jestřábi připravují novou válku. Proto nesmí být nikdo zapomenut, nic nesmí být zapomenuto.
Vratislav Šantroch,
Havlíčkův Brod
 
K 70. výročí vítězství nad fašismem
„K antikomunistickým dezinformacím o příčinách, průběhu a výsledcích druhé světové války; k nebezpečí nového nástupu fašismu“ – tak znělo téma jednání XXXVII. pražské teoreticko-politické konference, pořádané v sobotu 18. dubna v budově ÚV KSČM Obvodním výborem KSČM Praha 1, dalšími jedenácti obvodními a okresními výbory této strany, Městským výborem Jirkov a Klubem pokrokové inteligence Olomouc. Setkání, pořádaného u příležitosti 70. výročí vítězství nad fašismem, se zúčastnili i komunisté z Ruska, Ukrajiny, Slovenska, Německa, Rakouska, Maďarska, Polska, Velké Británie, Řecka, Belgie, Itálie a Francie. Úvodní části, zahájené poslechem písně „Svatá válka“, byli přítomni i velvyslanci Čínské lidové republiky, Korejské lidově demokratické republiky a Vietnamské socialistické republiky. S projevy vystoupilo 23 řečníků. Velká zasedací místnost byla zaplněna téměř do posledního místa.
Ačkoli by se téma druhé světové války mohlo zdát vzdálené a neaktuální, je bohužel nanejvýš současné v době, kdy zvláště severoamerický imperialismus vede či podporuje nespravedlivé války v mnoha zemích světa a jeho dobyvačná politika hrozí rozpoutáním třetí světové války.
Josef Skála (KSČM) v úvodním projevu poukázal na původ falzifikací dějin II. světové války a zvláště úlohy Sovětského svazu v ní. Chruščovovy lži podminovaly pravdu o válce a sovětském zřízení. Za Gorbačova se lži zcela utrhly z řetězu. Zatímco v roce 1949 žila třetina lidstva v zemích mířících za horizont kapitalismu a příklad socialismu nutil buržoazní demokracie k polidštění a vzniku „sociálního státu“, velká část dnešní parlamentní levice posluhuje USA. Zmínil též plány Churchilla a dalších válečných štváčů z konce druhé světové války a prvních let po ní, plány jaderného útoku na SSSR. Měli bychom se po pás poklonit těm, kdo jim dokázali zabránit. Dnes jsme svědky obdobné krize jako ve 30. letech. „Vyřešila“ ji světová válka!
Zahraniční řečníci reflektovali zásadní význam Sovětského svazu pro společenský pokrok, podepřený vítězstvím ve druhé světové válce a vznikem světové socialistické soustavy. SSSR zvítězil díky industrializaci a kolektivizaci zemědělství. Jeho sociální legislativa byla přínosná i pro kapitalistické státy, ve kterých strach ze socialismu vedl ke zvyšování životní úrovně pracujících. Pád SSSR naopak umožnil postupnou likvidaci sociálních vymožeností, kráčející ruku v ruce s rozpadem odborového hnutí. Např. v Belgii má poprvé po 100 letech mladá generace horší sociální zabezpečení než její rodiče a do důchodu se odchází v 67 letech.
Řečtí komunisté upozornili na spojení „lidových republik“ na Donbase s ruskými oligarchy. Vedení těchto států čile kšeftuje se zločinnou kyjevskou vládou, např. v zimě prodávalo uhlí do Kyjeva, když vlastní obyvatelstvo Donbasu nemělo čím topit.
Velký ohlas sklidilo vystoupení člena Komunistické strany Ukrajiny, jenž uvedl, že po pádu SSSR upadla Ukrajina na úroveň afrických zemí a dnes má 64 % HDP z roku 1990. Vládnoucí neofašismus praktikuje fyzický i morální teror proti komunistům, snaží se postavit komunistické hnutí a jeho myšlenky mimo zákon. Kromě komunistického tisku zakazuje i média z Ruska, perzekuuje komunistické odbory, komsomol, moskevskou pravoslavnou církev či organizace národnostních menšin. Antifašisté jsou zabíjeni. Ukrajinští vládci se nezabývají pozvednutím ekonomiky, jen žebrají o peníze u svých západních pánů. Konference přijala stanovisko odsuzující teroristickou hrůzovládu na Ukrajině.
Čeští řečníci se zaměřili na přepisování dějin druhé světové války v „naší“ republice. Falzifikace dějin socialismu mu má vzít šanci na budoucnost. Komunistický odboj proti fašismu je bagatelizován, zamlčována jsou fakta o řádění banderovců, buržoazní propaganda lže o údajném osvobození Prahy bez Rudé armády, vyzdvihována je úloha západních armád a centrem oslav 70. výročí porážky fašismu je Plzeň. „Vpád“ Rudé armády do Československa je označován za zbytečný, někdy přímo za novou okupaci. Snaha o vymazání hrdinství je spjata s propagandou nové války. Revanšistické snahy sudetských Němců jsou podporovány i Českou televizí.
Několik českých řečníků kritizovalo nekomunistický přístup představitelů KSČM k vojenským otázkám, např. prohlášení stínového ministra obrany Alexandra Černého, že mu nevadí průjezd vojsk USA, o „provokacích USA i Ruské federace“ nebo místopředsedy Jiřího Dolejše, že prezident Zeman by se měl distancovat od jakékoli podpory ruského vedení. Prezident jen lehce oponuje USA, a přesto jsou proti němu organizovány kampaně vyhrožující mu potrestáním. KSČM, ačkoli se vzdala revolučnosti, je stále považována za hrozbu a ztotožňována s „diktaturou KSČ a KSSS“. Prezentace strany v Haló novinách odrazuje nejen sympatizanty, ale i vlastní členy. Nezbytný je skutečný komunistický tisk. Strana se vzdala možnosti být organizátorkou protiimperialistických bojů, na průjezd vojsk USA reagovala pozdě, její vyjádření byla protichůdná a v demonstraci odporu příliš ustoupila požadavkům nekomunistických sil.
Fašisté dnes zasedají v několika parlamentech. Sociální demokraté nikdy socialismus nevytvořili ani se o to nepokusili. Jejich vlády v současné situaci neprosadí výraznější měrou „kapitalismus s lidskou tváří“. Jedinou možností zabránění fašismu je jednota dělnického a odborového hnutí. Nebezpečí války lze překonat jen bojem proti kapitalismu. Jak uvedl poslanec Stanislav Grospič, prvními oběťmi fašismu byli a největší oběti v boji proti němu přinesli komunisté, odboráři a vlastenci. Jejich oběti nebyly marné. Řiďme se jejich odkazem.
Petr Šimůnek, I. místopředseda ÚV KSČM, varoval před nacionalismem a připomněl, že i mezi Němci byli antifašisté a mezi Čechy fašisté, na což upozornil již Julius Fučík.
Poněkud mimo téma konference bylo vystoupení poslance Evropského parlamentu Miloslava Ransdorfa. S rozpaky se setkal jeho závěr, že by se naším praporem měl stát program amerického prezidenta Roosevelta.
Pražská konference byla jedinou veřejnou akcí KSČM (vyjma pietních aktů) k 70. výročí konce druhé světové války. Vedení strany nejenže důstojné veřejné setkání k tomuto významnému výročí nepořádá, ale dokonce (vzhledem ke kritice stranické linie, která zde pravidelně zaznívá) propagaci pražských konferencí sabotuje a od účasti na ní členy strany odrazuje.
I přes celkovou zdařilost patřilo opět ke slabším stránkám nedodržování maximální délky projevu ze strany některých vystupujících, jejich odbíhání od tématu nebo naopak opakování slov předřečníků. Na řadu českých zájemců o slovo se pak nedostalo. Nepřednesená vystoupení však budou součástí sborníku, který vydá nakladatelství OREGO. Příliš rychlá řeč některých vystupujících nemohla být dobře tlumočena. Smutnou skutečností však zůstává především nízká, téměř nulová účast mladých lidí, zejména mezi domácími.
Leopold Vejr


 
K 600. VÝROČÍ UPÁLENÍ MISTRA JANA HUSA
Německá otázka
Husitské revoluční hnutí bylo v Čechách reakcí na počínající sociálněekonomickou, politickou i duchovní krizi feudálního společenského řádu koncem XIV. a počátkem XV. století. Vliv tohoto hnutí, šíření jeho ideálu a informací v evropské dimenzi je zřejmější, když se podíváme na země, do kterých tyto myšlenky pronikaly. Byla to Francie, Španělsko, Anglie, Slovensko, Uhry a Polsko. Z Polska vyšly oddíly vesnické a městské chudiny na pomoc Čechům. Výzvy husitů v uvedených zemích se pak promítaly do revolučních akcí proti základním oporám feudalismu - katolické církvi a duchovenstvu. Vedení katolické církve se obávalo dalšího růstu revolučních nálad a akcí. Muselo ale přejít na jinou taktiku boje. Kletby a vyhrožování nemohly zlomit sílu a přesvědčení lidu, českých revolučních sil, armád a dalších ozbrojených skupin, vyjadřujících - pod praporem náboženských idejí - touhu po sociálně spravedlivějším uspořádání společnosti. Byla to městská a venkovská chudina, venkovský lid, zejména rolnictvo, které nejvíce trpělo feudálním vykořisťováním, kdo byl základní sociální silou revolučního husitského hnutí.
Husitské revoluční hnutí, které mocně otřáslo feudálním společenskoekonomickým řádem, ač jej ještě nedokázalo a ani ještě nemohlo rozvrátit, nebylo jen českým hnutím, ale hnutím evropského rozměru. Bylo to hnutí bojovníků za sociální a národní osvobození, kdy dominantním byl především jeho sociálně třídní charakter a rozměr. Nejširší lidové vrstvy měst a venkova tak poprvé v našich zemích vystoupily na scéně historického vývoje nikoli již jen jako vykořisťované a bezmocné, ale jako významná, fakticky rozhodující společenskopolitická síla, jako bojovníci za uskutečnění spravedlivějšího uspořádání společnosti. České husitství působilo v zahraničí jako revoluční výzva. Důkazem toho byl Bamberk (1430), odboj uherského venkovského lidu na vrchu Babolné (1437), selské bouře na Rýně apod.
Svou schopnost a obrovskou sílu potvrdilo toto hnutí ve vítězných bitvách nad křižáky, německo-uherskými, rakouskými i anglickými katolickými agresory. K takovým bitvám patří bitva na Vítkově (1420), kde v čele stotisícového německého vojska (v němž byli feudálové-křižáci i z jiných zemí) stanul sám Zikmund. K dalším vítězným bitvám patřila bitva u Německého brodu (1422), u Ústí nad Labem (1426), Tachova (1427), kde byla poražena obrovská mezinárodní křižácká armáda na čele s anglickým kardinálem a zejména pak ta u Domažlic (1431). Zde na čele husitů již nestál J. Žižka, ale Prokop Holý-Veliký, kde byli křižáci zahnáni válečným pokřikem a zpěvem bojové písně „Ktož sú boží bojovníci“.
Nepřátelé husitů použili taktiku využívání různic mezi pravým a levým křídlem husitů. Za pomoci diplomatických a jiných intrik evropské reakce na čele s katolickou církví se tak podařilo husitské hnutí postupně oslabit. To vyústilo ve vyvolání „bratrovražedné“ bitvy u Lipan 30. května 1434, která skončila smrtí Prokopa Holého a zánikem husitského polního vojska.
Hrdinný boj českého rolnictva a chudiny, který za 15 let ukázal sílu a možnosti pokrokového vývoje, utrpěl nakonec porážku. Národní cítění Čechů proti germanizaci ale zůstalo. Bylo to dobře. Nástup náboženské reakce rakouských Habsburků (1526) znamenal totiž pro český národ období těžkých zkoušek, útisku a ponižování. Také získané zkušenosti českého a polského národa z bojů proti agresi zejména Němců dostávaly nový význam.
Rozmach politického vlivu Čech nastal ve XIV. století. Čechy za králů a císařů z rodu Lucemburků se staly „nejvznešenějším členem Svaté říše římské“ (Sancti Imperii membrum nobilius), nejen jako její politické středisko, ale i jako její hospodářsky nejvyspělejší část.
Praha se stala hlavním městem říše. V Praze byla založena první univerzita v říši. Němci žárlivě sledovali růst hospodářské a politické moci Čech. Češi v Němcích opodstatněně spatřovali nejen soupeře, ale stále více nepřítele.
Z toho vycházíme, jednak z potřeb objektivního hodnocení dějin a také z důvodu, že německá strategická koncepce „Drang nach Osten“ vyjadřovala německé záměry na ovládnutí východních oblastí, vypuzení Slovanů, jako podmínky nastolení německé nadvlády na Východě.
Dokazují to dvě světové, imperialistickými mocnostmi vyvolané války, kdy klíčovou roli v nich sehrálo Německo. Už 40 let před nástupem fašismu v Německu k moci (leden 1933) byl v pruském generálním štábu vypracován tajný strategický plán. Nesl název „NĚMECKO A STŘEDNÍ EVROPA KOLEM ROKU 1950“.
Německo mělo zcela ovládnout Evropu. Jen Němci měli zastávat vedoucí funkce, ostatní národy měly na Německo a Němce pracovat. Katolická církev šířila názory o boží prozřetelnosti, která povolala Německo k tomu, aby Evropu ovládlo a řídilo. Hitler pak prohlašoval, že Německo povede Evropu, ale Rusko musí být poraženo.
Vídeňský kardinál Naga v roce 1912 napsal: „Pevně se musíme zachytit ve slovanstvu, pro budoucnost nám chybí Slovanská katolická říše.“ Lev XIII. zdůrazňoval „…Boží církev má k ochraně proti socialistickému moru tak velkou moc, jakou nemají ani lidské zákony, ani zbraně vojáků.“ Katolická církev prý nesmí zůstat za vývojem. Prelát Kass charakterizoval Hitlera slovy: „Hitler umí řídit státní loď. Jsem dojat jeho jasnými myšlenkami.“
Katolická církev upevňovala s fašistickým Německem nacionalismus jako program pro budoucnost. Papež Pius XII. žehnal Hitlerovi, německým agresivním plánům, německým armádám a německým zbraním.
Před přepadením SSSR v červnu 1941 vojáci fašistického Německa obdrželi leták s tímto obsahem: „Není na světě síly, jež by odolala německému náporu. Celý svět srazíme na kolena. Němec - toť absolutní pán světa. Ty budeš rozhodovat o osudu Anglie, Ruska, Ameriky. Ty jsi Němec, jak se sluší na Němce, pobíjej všechno živé, co se ti postaví do cesty, mysli jen na toho, kdo je nad tebou – na Führera a zvítězíš. Neskolí Tě ani střela, ani bodák. Zítra bude před tebou celý svět“. (Kučera, J.: Evropa a německá otázka, Praha 1991, s. 8.)
Porážka fašistického Německa ve druhé světové válce potvrdila, že fašismus patří na smetiště dějin.
Antifašistická koalice - SSSR, USA, Velká Británie (přizvána i Francie)nastolila mír. Ten byl ale oslabován politikou USA. Se svými spojenci obnovily válkou oslabené Německo. Zahájily přípravy nové války proti SSSR a jeho spojencům.
Vznik amerického válečného bloku NATO v dubnu 1949, vznik dvou německých států SRN a NDR v roce 1949 to byly kroky poválečného vývoje. Plnění antifašistické koalice z Jalty (únor 1945) a z Postupimi (červenec-srpen 1945) USA a další kapitalistické země sabotovaly. SRN a NDR působily jako strategický průsečík vztahů a boje mezi USA a SSSR, mezi NATO a Varšavskou smlouvou (1955).
Důležitým pozitivním rysem celoevropského vývoje bylo podepsání „východních smluv“ mezi SRN a státy Varšavské smlouvy. To umožnilo v roce 1975 konat v Helsinkách konferenci o evropské bezpečnosti a spolupráci. To upevnilo mírové soužití, posílení mírových sil ve světě, omezování politiky USA a NATO. Dokument Závěrečný akt s deseti hlavními principy posiloval Chartu OSN z roku 1945. Proti kurzu politiky uvolňování se postupně stavěly USA a země NATO. Na důvěrné konferenci velvyslanců USA z Evropy v Londýně v prosinci 1975 byla přijata dlouhodobá koncepce diverzní, rozvratné a nepřátelské činnosti Západu proti socialismu v zemích východní a jihovýchodní Evropy, zejména proti SSSR. Ideovou osou a podstatou byla mj. teze, že „fašismus rovná se socialismus“. Šíření dezinformací, pomluvy včetně podněcování nenávisti k Německu se mělo přenášet dovnitř socialistických zemí. Katolická církev se do této ideodiversní činnosti plně zapojila. Pomlouvala socialistické státní zřízení, byly zakládány skupiny „tajné církve“, které připravovaly rozvratné akce proti vnitřní bezpečnosti Československa. Po roce 1989, po protiústavním převratu v Československu vyšly najevo další aktivity katolické církve.
Josef Groušl
 
Nabídka
V sobotu 18. dubna 2015 se uskutečnila XXXVII. pražská konference s mezinárodní účastí, na téma:
„K antikomunistickým dezinformacím o příčinách, průběhu a výsledcích druhé světové války a nebezpečí nového nástupu fašismu“.
Sborník vystoupení z této konference si můžete objednat u pořadatelů konference nebo vydavatele „Dialogu“.
(Cena 70,-Kč/ks + poštovné)
1. máj v Aténách – demonstrace odhodlání dělnické třídy
Jako zástupce jediných českých třídních odborů OS ČMS jsem měl to štěstí účastnit se prvomájových oslav Svátku práce v řeckých Aténách po boku odborářů militantních třídních odborů PAME, zástupců Světové odborové federace, funkcionářů a členů KS Řecka, komunistické mládeže a tisíců uvědomělých zástupců řecké pracující třídy všech generací.
Dvouhodinová demonstrace na aténském náměstí Syntagma se nesla ve znamení spojenectví pracujících, solidarity a proletářského internacionalismu. Po řeckých revolučních písních, úvodu a recitaci proletářské poezie promluvil předseda odborů PAME k shromážděným odborářům a občanům.
Ve svém projevu zdůraznil potřebu nekompromisního boje za práva řeckých pracujících, boj proti diktátu Trojky, proti EU jako nástroji třídy kapitalistů i proti domácí oligarchii, stejně jako o zradě reformistů ve vládě a nahrazení anachronického systému kapitalismu. Zmínil jako nezbytnou potřebu solidarity s národy bojujícími proti imperialismu.
Projev byl přijat s bouřlivým souhlasem desetitisíců pracujících.
Demonstrace jednoty řecké pracující třídy se účastnil rovněž generální tajemník Světové odborové federace Giorgios Mavrikos či generální tajemník KS Řecka Dimitris Koutsoumpas.
Aténský 1. máj dokázal potřebu třídní orientace odborů, které na rozdíl od reformistických odborů sociálnědemokratické aristokracie, mohou jako jediné úspěšně vybojovat pracujícím jejich práva.
České třídní odbory na oslavách řeckých odborů PAME
 
Na olympijském stadionu v Aténách jsem se rovněž účastnil oslav výročí založení řeckých militantních třídních odborů PAME. Spolu s tisíci odboráři všech generací a zástupci dalších zahraničních odborů, které jsou stejně jako PAME členy Světové odborové federace, jsem oslavil výročí odborů, které bojují za zájmy pracující třídy své země stejně jako za solidaritu s pracujícími celého světa proti imperialismu a fašismu.
Před velmi kvalitním koncertem složeným z řeckých revolučních písní zpívaných profesionálními interprety promluvil generální tajemník Světové odborové federace Jorgos Mavrikos, předseda odborů PAME a za zahraniční delegace předseda vietnamských odborů, který rovněž připomněl letošní výročí vítězství vietnamského lidu proti americkým agresorům v Saigonu.
Projevy se nesly v duchu jasně třídního vymezení, v duchu internacionalismu a ve smyslu skutečné aktivity pro zájem pracujících – bez kompromisu a bez dialogu s kapitalisty.
Akce byla ukázkou uvědomělosti, politické a akční vyspělosti třídních odborářů a solidarity mezi odboráři z různých částí světa. Před oslavami jsem se zúčastnil setkání zahraničních delegací ze zemí jako např. Vietnam, Indie nebo Súdán s generálním tajemníkem SOF Mavrikosem a generálním tajemníkem KS Řecka Koutsoumpasem.
Dopoledne proběhla i diskuze členů české, švédské a dánské delegace s vedením odborů PAME. Za českou delegaci jsem sdělil aktuální problémy české společnosti a mluvil jsem o potřebě vyhraněné třídní politiky a o negativní roli sociální demokracie a reformistických tendencí v odborovém hnutí.
 
Setkání s generálním tajemníkem Světové odborové federace
 
V aténském sídle Světové odborové federace se uskutečnilo setkání s generálním tajemníkem Světové odborové federace, sdružení třídně orientovaných odborů.
Za Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska jsem se setkal s vůdcem SOF Giorgiosem Mavrikosem, odborářskou legendou a významnou aktuální osobností hnutí hájícího zájmy pracující třídy.
Setkání se odehrálo v přátelském duchu, Mavrikos připomněl významnou roli socialistického Československa při výstavbě a činnosti SOF, vzpomněl i na dlouhou éru, kdy SOF sídlila v Praze a v rozhovoru jsme zmínili posílení role českých třídních odborů nejen v rámci České republiky, ale i v celém hnutí.
Zdůraznil jsem, s ohledem na českou situaci a vlastní zkušenosti, že sociálnědemokratická zrada stejně jako antikomunismus jsou zbraněmi kapitalismu proti zájmům pracujících – a situace v naší zemi je toho příkladem.
Nezapomněl jsem v této souvislosti ani na osobnost Karla Hoffmanna, předsedu československých revolučních odborů, někdejšího místopředsedu SOF a vězně antikomunismu.
Martin Peč
 
Máj 1945 navždy!
Drazí veteráni, vážení pracovníci v zázemí, děti války, potomci vítězných hrdinů!
V těchto slavných májových dnech vzpomínáme 70. výročí vítězství sovětského lidu ve Velké vlastenecké válce. S výjimečným pocitem pronášíme slova: „Máj 1945“.
Odrážejí se v nich salvy strašných bitev i ohlas velkých přehlídek. S nimi opětovně prožíváme hoře ztrát i radost vítězných pozdravů. Když říkáme „vítězný máj“ obloha se stává čistší, zpěv ptáků jasnější a víra ve vítězství spravedlnosti silnější.
Souboj s fašismem nemá ve světových dějinách obdobu.
Nepřítel byl silný. Zvítězili jsme však.
Sovětská moc vychovala naše dědy i otce jako vítěze v práci, v boji, na poli vědy i kultury.
Zakaleni v bojích občanské války vkládali svou duši do boje s negramotností a dětským bezdomovectvím. Svýma rukama usilovali o přeměnu světa v lepší a čistější a budovali svou vlast jako oporu tohoto překrásného světa.
V letech prvních pětiletek Sovětského svazu vyrostlo a zmužnělo nové pokolení odvážných snílků. Tito chlapci a dívky učinili velký skok do budoucnosti. Za pouhých deset let stačili vyrovnat staleté zaostávání naší země za zeměmi Západu!
Naši dědové a babičky, otcové a matky pevně věřili ve správnost svého díla.
Když bota německého fašisty vstoupila na sovětskou zemi, pevně věřili, že nepřítel bude poražen!
K porážce okupantů přispěl každý rudoarmějec, příslušník domobrany, každý partyzán a účastník odboje.
S cílem zničení fašismu hrdinsky pracovali v zázemí dělníci i kolchozníci.
Velké vítězství bylo vykováno hrdinstvím vojáků a důstojníků, velitelským talentem generálů a maršálů a pevnou vůlí vrchního velitele Josefa Vissarionoviče Stalina.
„Pokud padnu, prosím, abyste mně považovali za komunistu!“ Tyto řádky psaly před bojem tisíce rudoarmějců. Nejvyšším vyznamenání pro ně byla možnost náležet do strany V. I. Lenina, který vyzývala všechny do boje – ne pro slávu, ale pro život na zemi.
Sovětští lidé bojovali a umírali za každou píď rodné země. Nešetřili sami sebe v boji se smrtí, protože věřili v život. Naši hrdinové viděli ve fašismu absolutní zlo a byli připravení k jeho zničení. Jejich hrdinství pohřbilo naděje hitlerovců na vítězství v bleskové válce.
Neopodstatněnými se staly kalkulace nacistů na pátou kolonu a rozbití SSSR prostřednictvím národnostních rozporů.
Národy země sovětů, zpevněné ruským národem vydržely a zvítězily.
Symboly jejich hrdinství se stal Minsk, Brestská pevnost, Kyjev, Smolensk, Oděsa, Sevastopol. Moskva. Leningrad, Stalingrad a Orlovsko - Kurská bitva.
Hlavním symbolem likvidace „hnědého moru“ se stal „Rudý prapor vítězství“, vztyčený nad Reichstagem Alexejem Berestem, Michailem Jegorovem a Melitonem Kantarijou.
Prapor socialistické vlasti inspiroval vítěze nejen ke vzpomínkám na padlé ale ke snaze o důstojný život a k práci pro budoucnost.
Včerejší vojáci fronty spěchali, aby mohli vstoupit do závodů a vdechli vůní rodných polí.
Jejich pracovité ruce obrodily zemi z popela, vytvořily raketo-jaderný štít Sovětského svazu a pozvedly vlast do kosmických výšek.
Slavné hrdinství hrdinů nikdy nepovadne.
My budeme bránit naše velké vítězství, jeho nesmrtelné hrdinství a význam a jeho hluboký smysl.
Triumf neonacistů v bratrské Ukrajině je dočasný. Tito hrdlořezové se vysmívají památce padlých, rozbíjejí památníky, rvou vyznamenání z hrudí veteránů ne proto, že by měli podporu lidu.
Podstata spočívá v tom, že za nimi stojí ti, kdo si to objednali. Potomci těch, kdo zahájili druhou světovou válku. Stejně jako tehdy i dnes hledá kapitál východisko z hluboké krize v rozpoutávání nových válek.
Světová oligarchie chce rozeštvat a postavit proti sobě národy, pošpinit slavné dějiny země sovětů a nechat zapomenout na naše vítězství. Nemáme právo dopustit, aby k tomu došlo.
Nyní vstupují do skutečného života mladí muži a dívky, připravení bojovat za pravdu, spravedlnost a přátelství mezi národy. Zejména taková mládež nyní vstupuje do komunistické strany, Společně s nimi bude KS RF bojovat za práva veteránů a dětí války, bude odhalovat falzifikátory dějin a usilovat o vrácení hrdinskému městu vítězný název Stalingrad.
Drazí přátelé! Naši předkové tisíc let budovali a bránili naši vlast. Před sedmdesáti léty zachránili svět před zotročením, přerazili hřbet strašné fašistické stvůře. Díky nim jsme získali vynikající příklad triumfu pravdy a spravedlnosti. Přišla doba, abychom i my sloužili vlasti.
Bojujme energicky za rozkvět vlasti a lepší svět.
Svatě přísahejme, že budeme chránit ducha „Praporu vítězství“! Květnové jaro roku 1945 zůstane s námi navždy.
Ať žije národ - vítěz!
Gennadij Zjuganov,
předseda KS RF
 

„Někdo to rád horké“
 
Vášně vyvolávané penězi
Mezinárodní měnový fond (MMF) proklamuje, že řecký dluh je neošetřitelný, o jeho splatitelnosti ani nemluvě a doporučuje jeho pokrácení. S odvoláním se na svá interní pravidla však nehodlá umazat ani pětník z dluhu, který Řecko u této instituce (hlavně amerických zájmů) má. MMF vyzývá evropské věřitele, aby část dluhu odpustili oni. Ale ani v Evropě nenechávají nic náhodě. Při posledních jednáních jim řecká vláda podepsala, že nikdy nebude o krácení dluhu žádat a uznává jej v plné výši. Evropa je teoreticky ochotná jednat o délce doby splatnosti, v krajním případě o výši úroků, ale rozhodně ne o odpisu části dluhu. Evropští lišáci navrhují, že řecký dluh od MMF odkoupí, ale že to pak bude muset přistoupit bezpodmínečně na jejich pravidla hry v rámci taktiky: Take it or let it (Ber nebo nech být). Řecké námitky nikdo nebere vážně, i přes to že řecká vláda ustoupila z mnoha pozic, které ještě těsně po volbách byly prezentovány jako tzv. nepřekročitelné červené čáry.
Během dubna přijala vláda Syrizy dvě tzv. vládní zákonná opatření, která vstupují v platnost bez ratifikace parlamentem (podobný krok stál Novou demokracii vládní pozice). První z nich se týká odevzdání veřejných financí k dispozici státu jejich složením do Národní banky. Tyto prostředky (pokladny obcí, krajů, nemocnic, škol, muzeí apod.) stát používá k pokrytí dluhopisů, záruk atd. Další opatření se týká turisticky exponovaných regionů a ostrovů, kde musí být transakce vyšší 70 eur prováděny pouze pomocí kreditní karty. Veškeré prostředky tak zůstávají v rukou bank a pod jejich kontrolou. A to všechno v zemi, kde se nezaměstnanost týká každého druhého práce schopného občana, kde polovina obyvatel žije na hranici bídy, kde se od roku 2010 HDP propadá o 40 miliard eur ročně, což představuje každoročních 5 až 10 %, kde jenom státní dluh přesahuje 320 miliard, což odpovídá dvojnásobku HDP, kde průmyslová výroba od roku 2010 každoročně klesá zhruba o 3 %…
Je dost pravděpodobné, že při dalších jednáních bude řecká vláda postavená před dilema, zda setrvat v Eurozóně za vyděračských podmínek nebo opustit Eurozónu za vyděračských podmínek. Pro řecký lid ani jedna varianta nepřinese pražádnou změnu. Řecká kvazi levicová vláda si dnes neví rady a výkřiky typu, že „Evropani budou tancovat odzemek, jak my budeme pískat,“ jaksi nezabraly…
Těžko by se našel někdo, kdo by nesouhlasil, že na řeckém dluhu ledaskdo vydělává. Jistina již byla několikrát splacena a výši úroků by záviděli i čeští exekutoři. Věřitelům Řecka nejde o hledání řešení, jak dluh splatit, ale jak ze země vymáčknout poslední pětku. „Kapitál se třese při představě ztráty zisku. Jak jej zavětří, začne být neskutečně kurážný. Z 20 % zisku je nadšený, 50 % jej činí bezohledným, při 100 % je ochoten pošlapat veškeré zbytky lidské důstojnosti, 300 % zisk je povolením k jakémukoliv zločinu“, říká Marx.
Dnes nemohou podnikatelská a spekulantská uskupení jinak zvětšovat své zisky než ždímáním pracovní síly a států, které se staly jejich nástroji. Kapitál soustředěný v některých zemích (Německo, USA) dosahuje vysoké míry zisku, ale zároveň se všichni blíží ke středu stejného koláče. Jejich vzájemná konkurence je tak veliká, že ani jeden nemůže ze svých pozic ustoupit. V rámci tohoto konkurenčního klání jsou podporovány a mobilizovány nejrůznější formy diktatur, nacionalismu, rasismu, fašismu a nakonec válka, která je poslední nadějí a pro ty, co zůstanou ve hře. Pokud se vám můj závěr nezdá a jste přesvědčeni o všeničivosti války, vězte, že to neplatí pro všechny. Za druhé světové války využívaly německé koncerny pracovní sílu, která byla prakticky úplně zadarmo. Např. koncentrační tábor Dachau pracoval pro bavorské BMW, Auschwitz pro AW-Farben, ohromný koncern, jehož jediným poválečným trestem bylo rozdělení do několika menších subjektů. Tak vznikly např. BASF, AGFA, Bayer ad. Podobně na válce vydělaly americké koncerny. Henry Stimson, rada pro válku prezidentského kabinetu, si v předvečer války do svého deníku poznamenal: „Když se chystáš na válku v kapitalistické zemi, nech business dělat prachy, jak je to jen možné. Když nebudou vydělávat, celý podnik nemá šanci na úspěch“ (James B. Atleson, Labor and the Wartime State. Labor Relations and Law During World War II /University of Illinois Press, 1998/, s. 25).
Podobně v Řecku zmítaném válkou, kde tíhu odboje nesl výhradně lid, si jenom podnikání s nemovitostmi dopřálo ohromných zisků. V době okupace změnilo majitele na 110 000 obytných objektů. Byly prodány hladovými a zbídačenými lidmi doslova za kousek chleba. Jejich předválečná cena byla odhadem 105 milionů zlatých liber, ale prakticky byly zakoupeny za 5 800 000 zlatých liber, což představuje 1/16 až 1/20 předválečné ceny. Prakticky se k prodávajícím dostalo pouhých 800 000 zlatých liber. A to je pouze jeden příklad. Řecká buržoazie rozchvátila majetek vězněných v koncentračních táborech, partyzánů v horách, vydělávala na zásobování Wehrmachtu (přednáška prof. G. Margaritise, Brno, květen 2015).
Obě imperialistické války 20. století ještě více prohloubily krizi tohoto systému. Při jejich skončení stál na jedné straně kapitál, který válku vyvolal - organizovanější, koncentrovanější, větší, silnější, propojený s armádou a mocí, naproti masa zbídačených. Nebyly to jenom válečné útrapy, které po obou válkách podnítily vzedmutí lidového hnutí a řetězec revolucí.
V závěrečné fázi první světové války to byla VŘSR, která pod vedením bolševické, komunistické strany zvítězila v nejslabším článku řetězce imperialistických velmocí v Rusku a tak mohlo dojít ke vzniku Svazu sovětských socialistických republik. Ten pak ve druhé světové válce rozpoutané imperialistickým, fašistickým Německem a militaristickým japonským imperialismem, dokázal fašistické, barbarské hordy rozdrtit a osvobodit řadu evropských národů a podílet se aktivně i na porážce japonského imperialismu. Na osvobozených územích nejen východní a střední Evropy tak byly vytvořeny podmínky a předpoklady k přerůstání národně demokratických, protifašistických revolucí v revoluce socialistické, ke vniku světové socialistické soustavy. K jejímu rozpadu, při obnově kapitalismu v těchto zemích, při zradě, jež přišla z gorbačovské Moskvy, došlo na přelomu 80. a 90. let 20. století. Pokud jde o možnou třetí světovou válku, tak ta může být nakonec střetem mezi prací a kapitálem…
Věra Klontza-Jaklová, MLOK
 
Můj život vojenský
K publikacím, vydaným Klubem českého pohraničí, přibývá dnes mimořádný dokument. Mapuje životní cestu jednoho ze zakladatelů lidových ozbrojených sil poválečného Československa generálporučíka Ing. Františka Šádka, aktivního účastníka Slovenského národního povstání a bojů proti Banderovcům, velitele mnoha jednotek, útvarů, svazků a vojenských okruhů ČSLA, náměstka ministra národní obrany, velitele Pohraniční stráže a orgánů ochrany státních hranic a také poslance Federálního shromáždění ČSSR.
Věříme, že jeho životní příběh najde příznivou odezvu a inspiraci nejen u bývalých příslušníků ozbrojených sil ČSSR, ale i u dalších občanů České i Slovenské republiky.
Tvrdá vazba, 272 stran, přes sto fotografií, kniha obsahuje DVD, kde je mimo jiné i unikátní Křeslo pro hosta s generálem Šádkem natočené několik dnů před převratem v roce 1989, které nebylo nikdy v žádné televizi odvysílané.
Cena pro čtenáře Dialogu 250,-Kč plus poštovné.
 
NE vlajce pro Tibet!
Okresní výbor Komunistické strany Československa ve Vyškově na svém březnovém zasedání mimo jiné projednal i rozhodnutí Rady a Zastupitelstva města ve věci tzv. akce „Vlajka pro Tibet“ a jejího plánovaného vyvěšení na budově úřadu.
Komunisté, členové KSČ, s touto akcí zásadně nesouhlasí, odsuzují ji a konstatují, že jde o akt nepřátelství a vměšování se do vnitřních věcí ČLR. Toto vše bezpochyby může negativně ovlivnit i budoucí vztahy mezi oběma zeměmi, zejména v ekonomické oblasti.
Jsme realisté a dobře víme, že stejně jako letos 10. března i v budoucnu přes náš nesouhlas tibetská vlajka ve Vyškově vyvěšována bude. Tím spíš považujeme za nutné se od dané provokace vůči Číně a jejímu lidu alespoň tímto způsobem distancovat a vedení radnice ubezpečit, že ne všichni občané s tímto jejím krokem souhlasí, či dokonce jej podporují.
Stanovisko OV KSČ Vyškov
Důvod k radosti?
Tak nám ČT1 po dlouhé době zase jednou přinesla „radostnou zprávu“. Máme prý v Česku již bezmála 20 tisíc „dolarových milionářů“! Sděleno nám bylo i to, že si na tyhle peníze „normální člověk“ přijde zhruba za 140 roků!
Od kontrarevolučního puče v listopadu 1989 uplynulo zhruba čtvrtstoletí a my se již chvástáme bezmála 20 tisíci těchto novodobých zbohatlíků! Přitom vycházíme-li z toho, co zaznělo i v televizním zpravodajství, totiž, že poctivou prací by si člověk mohl takové peníze vydělat cca za 140 roků, je nabíledni, že v tomto případě tomu tak není a ani být nemůže. Pak se ovšem naprosto nemůžeme divit současnému stavu české ekonomiky, zdevastované privatizací a dalšími majetkovými přesuny, ani výši státního dluhu, nebo faktu, že není na zdravotnictví, vědu, výzkum - na nic!
Zajímavé by také mohlo být srovnání životní úrovně těchto horních „deseti tisíc“ (pardon, dvaceti!) s životní úrovní dělníků, důchodců nezaměstnaných, ale i bezdomovců, žebráků a vůbec těch, co žijí tzv. z ruky do úst. Zkrátka a dobře, s životní úrovní lidí, jež se sice nikdy neutápěli v milionech, tím méně amerických dolarů, ale jimž socialismus po dobu delší než čtyři desítky let zabezpečoval důstojný a šťastný život, o němž se ovšem v současné době raději nemluví, anebo dokonce promyšleně lže.
Ostatně kapitalismus je založen na vytloukání peněz z nezaplacené lidské práce a propastné třídní rozdíly jsou pro něj naprostou samozřejmostí.
A to se máme ještě radovat?
 
Rudolf Volný,
vedoucí tajemník OV KSČ Vyškov
Spáči, probuďte se!
Ve své nové sbírce, kterou nazval „Tři vzkazy spáčům“, se na vás, zaslepení a hluší, kteří snad dnes představujete většinu národa, obrací Karel Sýs. Zdá se, jediný básník, který nám (naší „zdivočelé zemi“) zbyl. Vy, kdo čtete jeho tvorbu, se můžete těšit z toho, že nejsou ještě všechny studny otráveny. Sýs (1946) – jedinečný, v nejlepším smyslu slova originální, jdoucí odvážně v šlépějích S. K. Neumanna (mimochodem, vzpomínáte, když Seifert v reakci na oznámení, že mu byla udělena Nobelova cena, prohlásil v televizi, že pokud už se někdo rozhodl ocenit tímto nejvyšším vyznamenáním představitele české poezie, pak se té cti mělo dostat S. K. N.?!) – nejen umí, ale, což je zvlášť cenné zejména dnes, ví, co od tvůrčí inteligence, básníků v prvé řadě, požaduje doba, v níž se hraje o samu existenci lidstva. Nepíše perem, ale břitvou. Pravdivě, bezohledně, až to bolí. Ne každý unese rány, které na všechny strana rozdává.
Malá ukázka z velkého bohatství:
 
Jsem tekutý Čech
Obsluhoval jsem anglického krále
čekal na medajli od starýho Procházky
lízal koule římskému papeži
voskoval kníry Vilémovi
Ach Čechy krásné Čechy mé
prso lokajů se pýchou dme
Stavěl jsem nový svět v Akci Zet
a zas ho bořil v Akci Žet
Kovaný jako ypsilon
Přísahal jsem na Sion i na silon
vyšší moc za mne vyřešila každé x
kdepak rovnice o ňákých sedmi Neznámých
Velký otec v Bílém týpý vezme na mne ztečí
žluté nebezpečí
nebudu si hlavu lámat
komu přisluhuje dalajláma
Kde domov… Něrušimyj… stereo i mono
švabach azbuka i kakemono
cui bono?
Košile hnědé modré rudé
zejtra moje obrácení bude
Vlajka se stydí rdí se ale nečervená
chrám má krámy
Veritas Venci – Pravda tíží
 
Ano, jak aktuální a potřebné. V době, v níž žijeme, která však není naší! V době, kdy v Praze 2 rozhodli, že ve „svobodném“ státě, v němž zvítězila Vencova pravda, může každý beztrestně házet vejci po prezidentovi. Kdy z nejrůznějších děr a kanálů vylézá politická verbež s nejdrzejšími nároky a požadavky v nenasytné touze zmocnit se majetku lidu a týrat ho. A kdy se „peroutkovský realismus“, ideologický základ kolaborantství
a posluhování mocným, tato cynická apologie vlastizrady, vydává za „ryzí projev národního charakteru“! Kdy se hází bláto na revoluční a pokrokové tradice, dějiny interpretují proti Palackému, podle Pekaře v duchu lokajství a prodejnosti. Kdy … a tak bychom mohli pokračovat v řadě téměř bez konce.
Ale konec jednou bude! I o něm výstižně píše K. Sýs. Ostatně, přečtěte si také jeho Apokalypsu podle Joba.
F-ík
 
 
Vzpomínka
Před 55 lety, 22. května 1960, došlo k výbuchu na dole Hlubina v Ostravě. Zahynulo 54 horníků. Při této havárii se ukázala morální síla Brigád socialistické práce, které usilovnou prací zajistily úkoly za zahynulé kamarády.
JUDr. Zdeněk Hájek, Ostrava
 
Drang nach Osten USA
Jsem jen obyčejný občan České republiky. Druhou světovou válku si dobře pamatuji.
70. výročí porážky německého fašismu neznamená, že fašismus, ono krajně pravicové, zrůdné hnutí, není ve vážných krizových obdobích, znovu kříšeno. Současná všeobecná krize kapitalismu, jeho nejvyšší stadium - imperialismus, tedy americký imperialismus, dobře využívá tzv. Ukrajinskou krizi, kterou sám vyvolal a fašizoidní Ukrajina se mu právě hodí k tažení proti Rusku. Třeba i za cenu válečného konfliktu.
Světovládnou strategií USA (o tom se málo mluví a málo píše) je, podle mého názoru, dostat se přes fašistickou Ukrajinu, s pokořením Ruska, na Sibiř s jejím velkým surovinovým bohatstvím, jako materiální základnou k dalším výbojům, které se chystá vést ve světě.
Oligarchijní Rusko, přes některé preventivní akce na jihovýchodní Ukrajině a s velkou obrannou kapacitou by přesto mohlo velkému tlaku Západu ustoupit. To by mj. mohlo vést k USA plánovanému oslabení slibně se rozvíjejícího uskupení BRICS, jehož členem je i RUSKO.
Letošní 70. výročí ukončení druhé světové války a krachu německého Drang nach Osten by mělo vést přemýšlivé lidi (pokud je tzv. politika ještě vůbec zajímá), k analogii, že ani ten americký Drang nach Osten, v podstatě také fašistický, nesmí projít.
Jinak by jeho plody i pro ČR jako satelita USA a NATO byly velmi hořké!     
Ing. F. Číp, Brno
 
Podivný článek
Vážení čtenáři, přečtěte si podivný článek o Karl Heinrichu Marxovi v Pravdě, společensko-politickém týdeníku Haló novin ze dne 27. dubna 2015 Vzpomínka na velkého myslitele, podepsán Radek Nejezchleb. Nenašel jsem v něm ani zmínku, natož pak celkové pojetí a přístup jako k hlavnímu ideologu naší komunistické strany KSČM. Vrcholem je, když autor proměnil jednou větou revolučního myslitele v krotkého reformistu, něco na způsob současného sociálního demokrata. Píše: „Marxismus ve své reformní, nikoliv revoluční podobě zůstává stále jedním z politických proudů na světě a stále si zachovává svoji životnost.“
Tak tedy zaplať pánbůh, ten pán ještě uznává alespoň marxismus (ovšem v převleku do reformismu) jako jeden z politických proudů na světě, který si stále zachovává svoji životnost.
Vstoupil jsem před 70 lety do Komunistické strany Československa, v níž byl předsedou soudruh Klement Gottwald. Tato strana dosáhla vítězství pracujících v únoru 1948 a vybudování socialismu v Československu. Sedmdesát let až do přečtení tohoto prapodivného článku jsem se domníval, že jsem členem marxisticko-leninské revoluční komunistické strany. To už neplatí? Nebo revizionistický článek do komunistických novin někdo propašoval záměrně, aby nás zmátl? Rád bych znal odpověď předsedy KSČM soudruha Vojtěcha Filipa, který jistě nemůže nechat takový pokus obrátit naši stranu naruby bez povšimnutí a kritického stanoviska.
Prof. PhDr. Milan Matouš, DrSc.
 
Donbas slavil Den vítězství
5. května se stovky občanů Donbasu přišly podívat na Leninovo náměstí, aby pozdravily obrněnou techniku a vojáky vítězné armády Doněcké lidové republiky, kteří se připravovali na přehlídku „Dne vítězství“.
Před 70 lety prarodiče dnešních účastníků přehlídky rozdrtili nacistické Německo, ochránili samostatnost své sovětské vlasti. Nyní bojují proti fašismu a za svobodu jejich pravnuci.
Bojovníci revoluční armády se zbraněmi v rukou pochodovali po centrální třídě. V čele nesli praporečníci kopii „Praporu vítězství“ a vlajku Doněcké lidové republiky.
Nácviku na přehlídku se zúčastnilo 13 tanků a obrněných transportérů. Samotné přehlídky se zúčastní 30 kusů bojové techniky, včetně tanků T 72, vozidel s protiletadlovými řízenými střelami a 1 500 vojáků a veteránů. Na nácviku hrála dechová hudba – hudebníci jsou součástí doněcké filharmonie. V dáli bylo slyšet palbu ukrajinských děl, znamení toho, že se fašisté hnaní proti revoluční armádě a potažmo Rusku nevzdali a pod tlakem vojenské organizace imperialismu NATO se budou pokoušet odčinit porážku a vraždit další tisíce ruských dětí, žen a starců.
Pochodující bojovníci revoluční armády nejsou příliš vycvičení v pořadovém kroku, jsou to včerejší dělníci, horníci, učitelé, inženýři, studenti i žáci. Jejich hrdinný boj, ve kterém se jim podařilo porazit ukrajinskou armádu, však potvrzuje, že pro vítězství v boji je rozhodující odvaha, vyplývající z revolučního nadšení.
Tank v čele přehlídkové kolony řídí dobrovolník Pavel, kterému je 18 let. Toto právo si vybojovala posádka tanku v bojích u Debalceva. Téměř všechny tanky T 72 jsou trofejní, které na bojišti opustily posádky fašistické armády.
Ukrajinská vláda vyjádřila s přehlídkou svou nespokojenost. Jak by ne. Sama, v předvečer sedmdesátého výročí, zakázala sovětskou a komunistickou symboliku, přesunula den vítězství na příkaz velení NATO na 8. květen. Přehlídka pochopitelně nebude. Ostatně co také oslavovat? Porážku v Donbase, nebo nástup fašismu?
Mezinárodní pozorovatelé z OBSE, v souladu se všemi protivníky Ruska označují přehlídku v Doněcku za narušení Minských dohod. Při tom bojová technika na přehlídce bude bez munice a řízených střel. Pozorovatelé OBSE o tom byli informování a vyzvání, aby si bojovou techniku sami prohlédli. Nereagují na výzvu, stejně jako ignorují trvale se opakující palbu ukrajinských fašistů na mírumilovná města a vesnice na jihovýchodní Ukrajině.
Vojenská přehlídka, která je velmi důležitá pro zvýšení morálního stavu obyvatel Donbasu a Luganska, se bude podle vedení republiky konat za všech okolností, jak politických, tak i meteorologických.
Občané hrdinného Donbasu, kteří již celé měsíce dokazují, že je fašismus nedonutí před ním pokleknout a vzdát se ani prostřednictvím smrtonosných raketometů GRAD, půjdou na přehlídku stejně, jako rudoarmějci, kteří šli z přehlídky na Rudém náměstí v roce 1941 rovnou na frontu.
V Luganské lidové republice se připravují na oslavy Dne vítězství stejně aktivně. Oslavy započnou již 8. května akcí „Živá paměť pokolení“, které se zúčastní veteráni Velké vlastenecké války a veteráni války v Afghánistánu a mladí lidé, z nichž mnozí bojují v řadách revoluční armády. 9. května bude provedena vojenská přehlídka a večer slavnostní koncert a ohňostroj.
Oslavy „Dne vítězství“ ve Velké vlastenecké válce potvrzují přesvědčení revolucionářů, že zvítězí a mír i spravedlnost bude nakonec triumfovat.
K. K.
 
Bublina splaskla
Prezident Zeman ve svém projevu řekl, že Ferdinand Peroutka (a jen dodejme: tato modla všech zpátečníků) napsal v Přítomnosti, v časopisu, který redigoval za první i druhé republiky a dokonce i jistou dobu za okupace a vycházel v nakladatelství Františka Borového, že Hitler je gentleman.
Ano, dobrou paměť má M. Zeman. Takový článek skutečně existuje.
Vnučka po F. Peroutkovi žaluje náš stát za to, že si jeho hlava celou věc zkonstruovala a dotkla se tak cti všech Peroutkových potomků. Bude to pěkná blamáž, až se naše justice vystavená tlaku pomstychtivé kontrarevoluce, za tuto paní postaví!
„Dialog“ se ostatně o panu Peroutkovi, jako ideologovi kolaborace s nacisty, již zmínil.
F. Peroutka v nejtěžších chvílích našeho národa selhal. A nejen tehdy, ale také v době, kdy se rozhodovalo o tom, jak náš lid využije možnosti, jež se mu nabídly osvobozením Rudou armádou. Tehdy selhal totálně. A ne náhodou, když po Únoru emigroval, se stal šéfem oddělení rádia Svobodná Evropa, agentury CIA, které ve svých relacích dávalo pokyny i k vraždám budovatelů socialismu.                          
J. K.

Žádné komentáře:

Okomentovat